Pan B. bydlí na ubytovně.  V únoru 2009 měla sousedka pana B. narozeniny, tak ji pozval k sobě do bytu, popíjeli víno a poslouchali potichu hudbu. Přišel pan vrátný s tím, aby hudbu ztišili. Pan B. se ohradil, že hudba není hlasitá. Během několika minut přišel policista a žádal pana B. opět o ztišení, což pan B. udělal.  Poté nečekaně přijela městská policie a pana B. hrubě napadla. Pan B. tvrdí, že policisty neprovokoval ani je nenapadal. Toto tvrzení mu mohou dosvědčit svědci. Strážníci městské policie panu B. nastříkali slzný plyn do očí, nasadili mu pouta a kopali ho. Poté ho naložili do služebního vozu a odjeli na policejní stanici, kde ho opětovně surově tloukli. Panu B. vyrazili přední zuby, mačkali varlata a kopali ho. Pan B. šel po propuštění z policejní služebny do nemocnice, kde ho odmítli vyšetřit se slovy: „v podnapilém stavu nikoho léčit nebudeme”.  Proto pan B. nemá žádné lékařské potvrzení.

Může lékař odmítnout ošetřit pacienta z důvodu, že pacient je pod vlivem alkoholu?

Skutečnost, že pacient před návštěvou ordinace požil alkoholické nápoje, nezakládá oprávnění ošetřujícího lékaře odmítnout poskytování zdravotní péče tomuto pacientovi. Listina základních práv a svobod uvádí, že každý má právo na ochranu zdraví: občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.  Právo na ochranu zdraví má tedy i občan, který požil alkoholické nápoje. Zákon č. 20/1966 Sb., v platném znění uvádí, že bez souhlasu nemocného lze provádět vyšetřovací a léčebné výkony, jestliže osoba jeví známky intoxikace. Zákon tedy počítá s tím, že budou ošetřováni pacienti, kteří jsou pod vlivem drog nebo alkoholu. Tak jako v případě pana B., pokud pacient potřebuje neodkladnou péči, lékař jej nemůže odmítnout ošetřit, protože pacient je pod vlivem alkoholu.

Dostaví-li se však do ordinace pacient s chronickým onemocněním na kontrolu v alkoholickém opojení mírného stupně, je na lékaři, zda pacienta orientačně vyšetří a pak pozve na kontrolu na jiný den. Toto oprávnění lékaře lze kvalifikovaně zdůvodnit zejména tím, že má-li lékař poskytnout péči lege artis, tak jak mu ukládá právní předpis, pak nutně potřebuje rozhodné anamnestické údaje, souhlas pacienta i jeho řádné poučení, a zejména řádné vyšetření. Pokud je pacient ve stavu, kdy pro alkoholické opojení nelze hodnověrné informace pro další postup léčení získat a není nebezpečí z prodlení, nejedná se o neodkladnou péči, lze oprávněně akceptovat rozhodnutí ošetřujícího lékaře o odložení kontrolního vyšetření, neboť v alkoholickém opojení není možné vždy zdravotní péči lege artis poskytovat.

Postupovat lege artis při poskytování zdravotní péče lékaři ukládá jak zákon č. 20/1966 Sb., v platném znění, tak smlouva s příslušnou zdravotní pojišťovnou i Úmluva o lidských právech a biomedicíně, která stanovuje, že jakýkoli zdravotnický zákrok se musí provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy. Stejně tak lze postupovat, pokud pacient s chronickým onemocněním zasahuje do vyšetření tak rušivě, že vyšetření nelze lege artis provést. To jsou ty případy, kdy je pacient nadměrně pohyblivý, odmítá se svléknout, vyšetření bagatelizuje a některým se verbálně nebo brachiálně brání. V obou případech však lékař musí vyloučit, že pacient nemá závažné akutní onemocnění vyžadující urgentní neodkladnou péči. To znamená, že se musí snažit pacienta alespoň orientačně vyšetřit a o vyšetření stavu pacienta a dalších rozhodných skutečnostech provést podrobnější záznam ve zdravotnické dokumentaci.

Dostaví-li se do ordinace pacient, který požil větší množství alkoholických nápojů a tomu odpovídá jeho stav a ošetřující lékař nemůže vyloučit pro jeho stav ovlivněný požitím alkoholu závažnější zhoršení chronického onemocnění či vyloučit akutní onemocnění, je oprávněn tohoto pacienta odeslat k hospitalizaci na příslušné lůžkové oddělení, odpovídající diagnóze onemocnění, na které má lékař podezření. Dopravu do lůžkového zařízení však je nutné zajistit s doprovodem pacienta. Přitom lze vycházet z ustanovení zákona č. 48/1997 Sb., v platném znění, který uvádí, že vyžaduje-li to zdravotní stav pojištěnce, poskytne se mu hrazená péče formou péče ústavní. Ústavní péčí se rozumí péče v nemocnicích a v odborných léčebných ústavech.

Zdroj:http://nova.medicina.cz/verejne/clanek.dss?s_id=4549&s_rub=136&s_sv=1&s_ts=39869,722349537, 16.3. 2009

Kdy může lékař odmítnout poskytnout pacientovi lékařskou péči?

V současné době platí zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, podle něhož máte právo na výběr lékaře či jiného odborného pracovníka ve zdravotnictví a zdravotnického zařízení, kteří jsou ve smluvním vztahu k vaší zdravotní pojišťovně. Lékař  by vám měl poskytnout nutnou a neodkladnou zdravotní péče vždy, bez ohledu na to, zda se jedná o vašeho ošetřujícího lékaře, u kterého jste registrován, či nikoli, například pokud navšítíte jiného lékaře, protože jste mimo dosažitelnost ošetřujícího lékaře, a to i tehdy, pokud lékař nemá uzavřenou smlouvu s vaší pojišťovnou.

Nutnou a neodkladnou péčí se rozumí poskytnutí zdravotní péče při:

• úrazu,
• vzniku akutního onemocnění,
• akutním zhoršení zdravotního stavu,
• při neodkladném porodu, kde by odklad zdravotní péče mohl vést k ohrožení života nebo k závažnému zhoršení zdravotního stavu. ¨

kde by odklad zdravotní péče mohl vést k ohrožení života nebo k závažnému zhoršení zdravotního stavu.

Lékař nikdy nesmí odmítnout poskytnout neodkladnou péči v případě, že se pacient nachází v závažném stavu. V rámci ČR musí nutnou a neodkladnou péči pojištěnci poskytnou každé, tj. smluvní i nesmluvní zdravotnické zařízení, a to bez požadování jakékoliv úhrady.

V případě, že se nenacházíte v závažném stavu ohrožující vážným způsobem vaše zdraví nebo život, ale trpíte akutně méně závažnou nemocí, kterýkoliv lékař, který má smlouvu s Vaší zdravotní pojišťovnou je povinen, i  přestože u něj nejste registrován, poskytnout vám lékařskou péči. Lékař by vám mohl odmítnout poskytnout v takovém případě zdravotní péči, protože nemá uzavřenou smlouvu s vaší zdravotní pojišťovnou, ale jedná se o mizivé procentu případů. Lékař vám tedy není oprávněn odmítnout poskytnout lékařskou péči, pokud za nim přijdete s akutním onemocněním (viz. výše), lékař vás může pouze za určitých zákonem stanovených podmínek odmítnout zaregistrovat v situaci, kdy o registraci u lékaře žádáte. (viz. dále)

Odborného specialistu může pacient v ČR navštívit i bez doporučení lékaře primární péče.

Odmítnout lze ve výjimečných zákonem stanovených případech jenom přijetí do péče lékaře (registrace), lékař však nemůže odmítnout poskytovat zdravotní péči pacientovi, kterého již do své péče jako lékař už přijal (registroval).  Lékař vás může odmítnout přijmout do své péče (registrovat) pouze tehdy, jestliže by vaším přijetím bylo překročeno únosné pracovní zatížení lékaře tak, že by vám nebo jiným registrovaným pacientům nebyl schopen zajistit kvalitní zdravotní péči. Jinou vážnou příčinou, pro kterou vás může lékař odmítnout zaregistrovat, je též přílišná vzdálenost místa trvalého nebo přechodného pobytu pojištěnce pro výkon návštěvní služby. Lékař vás však nikdy (ani s poukazem na své přílišné pracovní vytížení) nemůže odmítnout zaregistrovat, pokud bydlíte ve stanoveném spádovém území lékaře. Každé odmítnutí převzetí do péče vám musí být lékařem písemně potvrzeno.

Co dělat, pokud Vám lékař odmítl poskytnout lékařskou péči?

V případě, že vás lékař odmítl ošetřit nebo vás odmítl zaregistrovat, vždy požadujete od lékaře o tomto potvrzení.  Lékař by vás neměl odmítnout ošetřit, a to že budete požadovat potvrzení může vést k tomu, že vás nakonec ošetří.  Pokud vás lékař odmítne převzít do své péče (zaregistrovat) má povinnost vám o tom písemné potvrzení vystavit. Pokud se domníváte, že vám nebyla poskytnuta náležitá zdravotní péče nebo vás lékař odmítl ošetřit nebo vás odmítl bezdůvodně zaregistrovat, můžete postupovat jedním z následujících způsobů.

a)podat návrh na přezkoumání vedoucímu zdravotnického zařízení (např. řediteli nemocnice) nebo jeho zřizovateli, kterým může být obec nebo kraj nebo Ministerstvo zdravotnictví (v případě fakultních nemocnic).

b)obrátit se na Českou lékařskou komoru, Českou stomatologickou komoru, týkají-li se nedostatky odborného nebo etického postupu lékaře.

Lékaři a stomatologové jsou povinně členy svých profesních komor, jejich činnost je upravena zákonem č. 220/1991 Sb. o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře. Čestné rady komor vykonávají nad svými členy disciplinární pravomoc. Této čestné radě můžete dát podnět, pokud se domníváte, že lékař nebo stomatolog porušil svou povinnost “vykonávat své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony (§ 9/odst. 2 zák.). V případě lékařů se stížnosti zasílají čestné radě okresního sdružení České lékařské komory. Stěžovatel může proti rozhodnutí této okresní čestné rady podat námitku, kterou projednává čestná rada komory (tedy celostátní orgán České lékařské komory). Česká lékařská komora může lékaři udělit důtku, nařídit mu doškolení v oboru nebo mu udělí pokutu. Ve zvláště závažných případech může lékaři odebrat i licenci či ho z ČLK vyloučit, což v praxi znamená zákaz výkonu lékařské praxe.

c) obrátit se na zdravotní pojišťovnu, jejímž je pojištěncem, zejména odmítne-li zdravotnický pracovník provést zdravotní výkon spadající do hrazené péče, konkrétně na revizního lékaře vaší zdravotní pojišťovny

d) obrátit se na příslušný orgán státní správy, který provedl registraci zdravotnického zařízení podle zvláštního zákona § 8 zákona ČNR č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních

Takovým orgánem je ve všech krajích s výjimkou Hl. města Prahy krajský úřad, v Praze je to obvodní úřad, pokud provozovatelem zařízení je osoba nebo jiná právnická osoba než městská část nebo hlavní město Praha, pokud je v Hlavním městě Praze provozovatelem nestátního zařízení městská část, je tímto orgánem Magistrátní úřad hlavního města Prahy a pokud je provozovatelem Hlavní město Praha, je tímto orgánem Ministerstvo zdravotnictví.

Kontakty a vzor, jak napsat stížnost najdete zde.