Začátkem června 2009 byla paní S., která je Romka, napadena zákaznicí v obchodním domě, kde paní S. pracuje jako pokladní. Zákaznice během placení vytáhla rozprašovač a potřísnila obličej paní S. SAVEM. Paní S. měla po napadení značné zdravotní potíže, obtížně se jí dýchalo, protože SAVO se jí dostalo do dýchacích cest a očí, pálil jí obličej, točila se jí hlava a vyplachovala si ústní dutinu. Ani kolegyně ze sousedních pokladen ani člen ochranky, který celý incident viděl, jí neposkytli první pomoc. Paní S. volala své nadřízené, vedoucí směny na pokladu vůbec nepřišel, naopak jí bylo sděleno, že musí dokončit směnu a nesmí opustit pokladnu kvůli velké frontě. Ještě téhož dne paní S. navštívila pohotovost. Ošetřující lékařka do lékařské zprávy uvedla, že paní S. byla napadena a doporučila jí, aby se vrátila do práce a žádala o sepsání protokolu o napadení. Zaměstnavatel sdělil paní S., že protokol o napadení s ní nesepíší, naopak naléhal na paní S., aby podepsala prohlášení, že se jí stal mimopracovní úraz.

Jedná se o pracovní úraz? Jaké jsou povinnosti zaměstnavatele?

Ano o pracovní úraz se jedná a zaměstnavatel má povinnost paní S. nahradit škodu, kterou v důsledku pracovního úrazu utrpěla. Podle §366 zák. 262/2006 Sb. zákoník práce jde o pracovní úraz vždy, pokud škoda na zdraví vznikla při plnění pracovních povinností nebo v souvislosti s ním. Pracovním úrazem se rozumí poškození zdraví (nebo smrt) zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Zaměstnavatel je povinen zaměstnanci nahradit škodu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění ochrany a zdraví při práci, pokud se odpovědnosti zcela nebo zčásti nezprostí.

V jakých případech, se zaměstnavatel zprostí zcela nebo zčásti odpovědnosti stanoví §367 zákoníku práce (např. pokud postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud úraz vznikl v důsledku opilosti zaměstnance nebo zneužití jiných návykových látek, pokud zaměstnanec jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsob újmu na zdraví). V případě paní S. nejsou splněny podmínky částečného nebo celkového zproštění odpovědnosti zaměstnavatele. Zaměstnavatel tedy odpovídá za škodu v plném rozsahu.

Podle § 369 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz povinen poskytnout náhradu za

• ztrátu výdělku po dobu pracovní neschopnosti
• bolest a ztížení společenského uplatnění
• účelně vynaložené náklady spojené sléčením
• věcnou škodu

Paní S. by v žádném případě neměla podepisovat prohlášení, že se jednalo o mimopracovní úraz. Pokud nebude zaměstnavatel ochoten nahradit paní S. škodu dobrovolně, nezbývá než se domáhat úhrady škody soudní cestou.

Jak dále postupovat?

V daném případě je vážné podezření, že se zákaznice dopustila trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 2 písm.) b) trestního zákona. Paní S. by tedy měla podat trestní oznámení.

Jak podat trestní oznámení a jeho vzor najdete zde.

Další vývoj případu

Ve sledované věci podnikla paní S. všechny potřebné kroky, podala trestní oznámení. Útok se v trestním řízení nepodařilo prokázat, policie nevypátrala konkrétního pachatele. V případě, kdy zaměstnavetel popírá, že k úrazu došlo a ostatní zaměstnanci dosvědčí, že nic neviděli, je další uplaťnování jakýchkoli nároků na náhradu škody vůči zaměstnavateli či jiným osobám prakticky zcela vyloučené. Postižený zaměstnanec  je tak nucen z vlastní iniciativy vyhledávat sám důkazy, např. shánět svědky. Bohužel v obdobných případech úspěch při uplatňování nároků značně závisí na kvalitě práce orgánů činných v trestním řízení.